Stanoviště 5 – Přemyslovců 129
Přemysl Otakar II.
Již jako markrabě moravský si Přemysl Otakar II. Znojmo oblíbil a rád zde často pobýval. Když pak byl korunován na krále českého, ocitlo se město i kraj na výsluní jeho přízně.
Avšak králově oblibě největší se těšil klášter minoritský, v těsné blízkosti zeměpanského hradu, již za jeho otce vystavěný. Při žádném návratu z vítězného tažení neopomněl Přemysl darovat menším bratřím nějakou drahocennou vzácnost z válečné kořisti. Tak se mohl klášter, který jinak světskými statky příliš neoplýval, významně rozšířit a zahájit velkolepou přestavbu.
Za válek o alpské země se Přemysl Otakar II. velmi sblížil s členem své družiny panem Pertoldem z Lipé, který se mu stal nepostradatelným společníkem jak v bitevní vřavě, tak i při lovu a hostinách. Nad ostatní prý vynikal statečností i vtipem, znal, kdy mlčet, a kdy naopak spustit stavidla své výřečnosti.
A když jednou zachránil svému pánu život, stali se nerozlučnými přáteli. „Nás může rozdělit jen smrt", říkával král, když byl v dobrém rozmaru. A smrt je opravdu rozdělila. Pan Pertold skonal uprostřed přípitku na vítězství krále. Mnozí to považovali za špatné znamení a s obavami hleděli vstříc událostem budoucím.
Král velice želel skonu milého přítele. Poručil, aby hrobka u minoritů byla urychleně dokončena, a dal ho do ní pohřbít. V té chvíli nemohl tušit, jak brzy se s ním setká…. Po bitvě na Moravském poli byly tělesné pozůstatky nešťastného českého krále převezeny do Vídně.
Teprve o Velikonocích roku 1279 bylo jeho balzamované tělo dopraveno do Znojma. Zvony všech kostelů se přes papežský zákaz rozezněly, aby přivítaly velkého dobrodince města. Po tři dny proudily kolem jeho katafalku davy lidí a vzdávaly mu poslední čest. Pohřben byl do hrobky, kterou dal sám zbudovat. Tak se opět sešel s pánem z Lipé. Smrt alespoň na čas spojila to, co předtím tak krutým způsobem rozdělila.
Přemyslu Otakarovi II. se také říkalo:
